Bronze Coming Out

21. května 2015 v 22:42 | Miki |  Larry
Tadááá! Po mé obvyklé odmlce jsem tu opět zase! :D
A nebyla bych to já, kdybych po mém hokejovém šílenství nenapsala něco tematického.
Takže tu je Larry a MS 2015, yaay!
Mělo to tu být už v úterý, ale to bych si nesměla vyřvávat hlasivky na Kabátech a pak druhý den léčit bolavé nohy, ups.
Pokud neholdujete hokeji, doufám, že si užijete alespoň fluffy momenty mezi Harrym a Louisem.
P.S. Teď už bych se konečně mohla vrhnout na další díl Addcited. :D




14. 05. 2015, kabina, ČEZ Aréna, Ostrava
"Takže dnešní zápas se Švýcarskem jsme sice vyhráli a dostali jsme se tak semifinále, ale, pánové, náš výkon to byla bída. Pokud chceme hrát o medaile, budeme to muset zlepšit. Ale pro dnešek bych to už nechal uležet a zítra na tréninku to pořádně probereme."

Mužstvo se odebralo do sprch, jelikož kapitán k nim promlouval, když seděli v ručnících. Jen dva muži zůstali. Dva dokonale sehraní spoluhráči z Los Angeles Kings i na mistrovství hrající ve stejné formaci. Centr a pravé křídlo. 28 a 91. Dva tajní milenci, kteří bez sebe nedají ani ránu. Jen jejich rodina a spoluhráči vědí, co se mezi nimi děje, a drží toto tajemství skryté. Co se jejich spoluhráčů týče, slýchávají od nich přisprostlé poznámky, ale nic si z nich nedělají. Vědí, že to nikdo z nich nemyslí vážně. Ba je i podporují.

"Tak co, babe? Kdo bude naším soupeřem? Rusko nebo Švédsko?" optal se kapitán svého přítele a nosíkem mu přejel přes spánek. Úžasně mu voněl, jen těžce odolával pokušení.

"Hm," zabručel Harry a byl nucen si poupravit bílý ručník kolen pasu. Uvolnil své tělo do přítelovy náruče. Už se nemohl dočkat společné sprchy, kterou si nemohli dopřávat tak často, jak by chtěli, protože pokoj sdílí se Sethem a dopřát si blowjob ve sprchách v hale, kde je od ostatních hráčů dělí jen dvě tenké příčky, není zrovna vhodné.

"Už se těším, až tě přitisknu ke zdi a vyšukám ti mozek z hlavy, protože ty si to dneska jako jeden z mála zasloužíš." Louisova dlaň se ocitla pod Harryho ručníkem. Posunout ji výše, dotýkal by se Harryho v místech, kde ho nejvíce potřeboval. Ale to si teď nemohli dovolit. "Zbožňuju, jak jsi citlivý."

Dostalo se mu tak dalšího zalapání po dechu. Mladší reprezentant Spojených států amerických zaklonil svou hlavu, aby se mohl zakousnout do přítelova ramene. Zároveň mu do rudého obličeje popadaly divoké loky.

"Taky tě žeru," pousmál se Lou a prohrábl Harryho hřívu, kterou tak miloval. Ten dominantní byl v jejich vztahu jasný. Louis je poměrně agresivní centr, nenechá si nic líbit. Obzvláště, co se bitek týče. Je-li na ledě a někdo napadne jeho spoluhráče, okamžitě jede na pomoc. Harry je přesný opak. Pokud to není nesmírně nutné, ani do soupeře si nestrčí. V bitkách je vždy ten vzadu a spíše se snaží svého kamaráda uklidnit, aby nedošlo k pískání zbytečného trestu. Ve volných dnech, kdy nehráli žádný zápas, seděl kousek od ostravské ČEZ Arény, odkud viděl na velkou obrazovku, a pletl věnečky ze všudypřítomných pampelišek.

"Kámo, bejt váma, šel bych do sprch, nebo si to rozdáte ještě tady." Zprvu milenci nepoznali, kdo na ně promluvil, dokud nevběhl ke vzrušené dvojici. Teprve osmnáctiletý Jack, kterého bylo všude plno. "Doufám, že máte sbaleno. Protože jinak neodjedem."

"Ha, ha, Jacku," ušklíbl se kapitán a opřel si bradu temeno hlavy jeho přítele, "neříkej, že ty si na Prahu netěšíš. Všichni na chvilku vypadnou na procházku a ty budeš mít čas jen a jen na sebe, honibrku!" Harry se zachichotal a Jack uraženě vyšpulil spodní ret.

"A víš ty co? My dva půjdem do sprchy a ty můžeš užít intimčo těch pár minut, než přijdou ostatní, brouku." Louis hbitě vyskočil na nohy s Harrym v náruči, jenž překvapením zapištěl, a už utíkal do sprch.

"Ty jsi zase pro jednou i vtipnej!" ozvalo se ještě za nimi. Oba ze sebe strhli ručníky a už oba dva po svých doběhli k poslední sprše, kterou ještě před chvíli okupoval Jack. Harry byl rovnou přitisknut na zeď a okamžitě na svém krku pocítil hebké rty svého přítele.

"Šukačka až odejdeme, ano, kapitáne?"

Lou se otráveně odtáhl od horké kůže Harryho krku a otráveně zasténal. "Tady se zase celej mančaft cpal k obědu vtipnou kaší."

"Tady nám někdo dlouho nezasunul, co kapitáne?" vykřikl další, opět doprovázen bujarým veselím.

"A pokud tady bude mít ještě někdo blbý kecy a oxidovat, tak ani nezasune a bude jak osina v zadku," zavrčel Lou a pustil vodu. Natiskl se na Harryho nahé tělo a nechal si hladit záda. Postupně začínalo být ve sprchách větší a větší ticho až na proud vody, který masíroval pro změnu zase Harryho záda.

"Ale jenom jeden rychlej blowjob, pánové, víte, že k večeru odjíždíme do Prahy."

To už byl poslední hlas, který slyšeli.

"Konečně sami," zaradoval se Louis a vrhl se na Harryho rty.



16. 05. 2015, USA : Rusko - 31. minuta, O2 Aréna, Praha
Písknutí. Přerušení hry. Zakázané uvolnění USA. Druhá útočná formace ani po skončení ruské přesilové hry nedokázala vystřídat. Trenér USA si bere oddechový čas, aby se hráči mohli trochu vydýchat. Po dvou minutách a třiatřiceti sekundách na ledě měli nohy jako ze želatiny a plíce jim hořely.

"Nějaká taktika?" naklonil se Harry ke svému milenci, přičemž se snažil zhluboka dýchat, aby doplnil kyslík žadonícím plicím.

"Dostat se k puku a dát gól?" pousmál se Lou a prohrábl Harryho lokny, které jejich majitel na okamžik uvolnil z helmy. "Rusáci jsou hovada, je můžeme maximálně přebruslit."

Harry si nasadil zpátky helmu a pomalu se vydal k místu vhazování. Vlevo od Hellebuyckovy brány. Louis už byl také připraven na vhazování. Vhození puku. Bully vyhrál Lou a jeho přihrávka byla jasně mířená na jeho milovaného. Ten puk okamžitě zpracoval, kličkou se dostal přes oba ruské obránce a rozjel se proti brance. Vypadalo to na jasnou gólovou šanci, to by však na mladého kudrlinku nesměl najet útočník sborné Panarin, jenž byl dost rozjetý. Nohy mladého reprezentanta USA rychlému tempu Rusáka jednoduše nestačily. Harry nejprve schytal tvrdý bodyček, poté i náraz o mantinel, k tomu všemu na něj přepadl i Panarin a on tak schytal ránu do hlavy o ledovou plochu, jak se skácel k zemi. Hlavní rozhodčí okamžitě pískl přerušení hry a vydal se k Harrymu, který skučel bolestí pod Panarinovým trupem. Jako další se ke zraněnému útočníkovi rozjel Louis. Panarina vzal za dres a stáhl ho z Harryho těla. Poté padl na kolena a skoro chytil svého milence za ruku, ale ovládl se.

"Lou?" špitl Harry a rozkašlal se. V O2 Aréně bylo naprosté ticho, jen občas se ozvalo písknutí jasně mířené na ruského útočníka.

"Ano, Harry? Jsem tu s tebou, neboj. Hlavně se nehýbej. Kde tě to bolí?" Lou se snažil Harryho uklidnit, ale spíš by potřeboval uklidnit on sám. Zoufale se snažil přijít na to, co se přesně stalo. Ale když ono se to odehrálo tak rychle.

"Víš, že ani nevím?" pousmál se mladší, ale bylo vidět, že i obyčejný úsměv ho bolí.

"Pšššt, za chvilku budeš zase bláznit na ledě, neboj."

To už přiběhl i zdravotník, aby Harryho zkontroloval. Pak to byl trenér a další dva zdravotníci s nosítky. Mladý kapitán znervózněl ještě více. A když viděl, jak se Panarin na něco vyptává rozhodčího, ovládl ho vztek. Shodil ze sebe rukavice i helmu a rozjel se proti němu. Do bitky se připletli i další hráči, jak z reprezentace Spojených států amerických, tak sborné. Od sebe je po minutě a půl rozdělili až rozhodčí. Pro Panarina to bylo pět minut a dokonce utkání, pro Louise "jen" dvě minuty za hrubost.

Zbytek zápasu se USA vyloženě nepovedl. Nikdo se po Harryho zranění nedokázal soustředit, ani trestné střílení, které by správně měl jet Harry, nebylo proměněno. V posledních dvanácti minutách zápasu jim sborná vstřelila čtyři branky a definitivně je vyřadila z boje o zlatou medaili.



16. 05. 2015, hotelový pokoj Connora Hellebuycka a Jacka Campbella, Praha
"Louisi, brácho, trenér ti dá vědět, až se vrátí z nemocnice, neboj," Jack se snažil rozrušeného kapitána nějak uklidnit, proto mu také nabídl přespání u nich na pokoji, ale zatím nic nezabíralo.

"Co když je to vážné, a proto mi nevolají, Jacku?" fňukl Louis a a pevněji si přitiskl nohy k trupu, nepřestávaje ronit slzy. "Zavolat mu nemůžu, protože jeho mobil zůstal na pokoji, trenér to nezvedá a nevím, v které nemocnici Harry je, abych mohl zavolat tam." Po zápase se sesypal a trvalo čtvrt hodinky, než ho spoluhráči dokázali uklidnit. Ale i poté všichni slyšeli jeho tiché vzlyky ze sprchy.

"Lou, on se někdo ozve. Harry třeba spí a trenér, no, ten může být už na cestě s vybitým telefonem. Notak, Lou." Už i Connor začal s uklidňujícími proslovy. Posadil se na pohovku k Louisovi a objal ho kolem ramen.

"Nikdy jsem se necítil tak bezmocně, kluci," povzdechl si Lou a opřel si hlavu o Connorovo rameno.

"Tak by ses měl přestat litovat a odpovídat na hovory."

"C-co?" Louis si otřel slzy a chodidla položil zpátky na zem. V klíně mu přistál telefon. Odignoroval bolest v rozkroku a chňapl po svém mobilu, kde blikala kontrolka oznamující příchozí zprávu.

Harry je poradku zitra ho pusti takze mazej spat

Louis nikdy nebyl z SMS zprávy šťastnější.



17. 05. 2015, Česko : USA, O2 Aréna, Praha
Harry se zpevněným ramenem pochodoval po střídačce a těšil se na nadcházející vítězství z boje o bronzovou medaili. Přeci jen zvrátit skóre 0:3 v posledních pěti sekundách, to by se musel stát zázrak. Vhození puku v jejich obranném pásmu stejně nepřineslo českému týmu žádné přilepšení. Poslední střela na Hellebuycka a menší šarvátka za brankou. To však už se Harry na střídačce tetelil štěstím. Jeho první mistrovství světa a hned si domů přiveze placku, i když jen bronzovou.

Hrači v tmavomodrých dresech přeskočili mantinel, aby mohli svého kapitána, který byl na ledě v posledních okamžicích zápasu, pořádně obejmout. Ten se však v hromadném objetí dlouho nezdržel. Měl jasný cíl. Na své cestě stihl přijmout malou gratulaci od českého hráče. Slušně poděkoval, ale dlouho se nezdržel. Na střídačce na něj čekala osůbka, pro kterou hrál celý tento zápas. Také si za jeho snahu připsal gól a dvě asistence.

Harry mu šel naproti, byl ale opatrný, protože lakované botky nebyly zrovna nejvhodnější obutí na led. Nemusel dlouho čekat, Louis si ho vysadil na mantinel a vtáhl do objetí.

"Jsme bronzoví, brouku! Máš radost?" špitl Louis svému milenci do ucha.

"Tu největší!" vykřikl Harry se smíchem a zbavil Louise helmy. Zpocené vlasy se mu lepily na čelo, ale Harry si nemohl přát krásnější pohled.

"A víš ty co?" vyhrkl Lou a stáhl si z dlaní rukavice. Harry roztomile zavrtěl hlavou. Jeho milenec se zahryzl do rtů a osvobodil Harryho lokny ze sevření růžové gumičky. Mladší pochopil, oč Louisovi jde, až když k němu přiložil dlaně. Jednou kolem krku, druhou na tvář. Červenaje se, sklopil pohled na milencovy brusle, ale dlouho mu to nevydrželo. Lou mu palcem bradu zase hezky vrátil nahoru a Harry se tak mohl poddat sladkému polibku vítězství.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mischa mischa | 22. května 2015 v 13:42 | Reagovat

Opravdu roztomilé....:)

2 Bravery Bravery | Web | 22. května 2015 v 15:24 | Reagovat

Hej, nemusím hokej, ale tohle byla dokonalost, představit si zrovna je an ledě je úžasný. Strašně se mi ten nápad líbí a v tomto podání je to naprosto dokonalý. :3

3 Kris Kris | E-mail | Web | 22. května 2015 v 22:26 | Reagovat

Proboha, Miki! Tobě se povedlo něco fakt... dokonalého. :3
V životě jsem se tolik netetelila blahem, dokonce už ani nejsem smutná z toho, že máme brambory, nejsem nijak nepřející člověk... :)
Děkuju za tento skvost, hltala jsem ho očima a na konci se málem rozbrečela, že to není skutečnost. Fakt... nemám slov.
Jenom děkuju, děkuju, děkuju, že jsem si toto mohla přečíst. :)

4 Karin Karin | 31. července 2016 v 16:27 | Reagovat

Pěkně mi zatrnulo při pádu Harryho ale dobře to dopadlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama