Addicted - část 3 | Tak to bylo trapné.

22. března 2015 v 21:15 | Miki |  Addicted




"Takže vy všichni spíte v jedné místnosti?" podivil se Harry, když s Liamem vystoupal do podkroví.

"V podstatě ano, jen Zayn s Lukem jsou spolu na pokoji o patro níž, ty polepený dveře, okolo kterých jsme prošli. Pak už je tu jen zkušebna. A-ale ty můžeš mít vlastní pokoj! Nikdo ti v tom nebrání."

"Mně to nevadí, jen jsem to nečekal. Myslel jsem, že budete chtít mít soukromí a tak."

"Na to jsou ty volné pokoje. Když si sem někdo z kluků přivede dívku, má volné prakticky celé patro," uculil se Liam a posadil se pravděpodobně na svou postel. "Mimochodem, tahle nepovlečená palanda naproti je odteď tvoje, pokud tedy nechceš být sám."

Harry zavrtěl hlavou a položil si na pelest batoh s biblí. Neměl nejmenší tušení, co by měl dělat. Jestli by si měl vybalit, seznámit se s novými spolubydlícími nebo se dát do řeči s Liamem. Cítil se nejistý a už teď věděl, že se stejně bude muset zeptat Liama, kde vzít peřinu a polštář.

"Víš, že se mě nemusíš bát, že jo?"

Harry se opřel dlaněmi o vrchní patro palandy a nepatrně přikývl.

"Peřiny a polštáře jsou tady." Liam poodešel k Harrymu a zvedl jakési sedátko vedle postele. "Jinak je tohle jedno z nejvýhodnějších míst na tomhle patře. Můžeš se tady zašít s knížkou." Liam se předklonil, aby ukojil svou zvědavost. "Á nebo se pomodlit, taky možnost."

"Nepřekáží to někomu?" špitl Harry a bibli položil do poličky. Liam měl pravdu, na poličky není z místnosti vůbec vidět.
"Co? Že jsi věřící?" Harry opět přikývl. "Ne, to ne. Zayn je muslim a taky ho máme rádi."

Harry už se necítil tak špatně. Informace, že není jediný, který má svou víru, ho částečně uklidnila, ale stále se obával, až ho Liam vezme dolů za ostatními. Povlékl si postel a vybalil si pár důležitých věcí. Chvíli jen tak hleděl do kufru plného oblečení a frustrovaně vydechl. "Můžeme jít dolů."

"Možná bych měl zmínit, že i když kluci se občas chovají jako pitomci a ze všeho si dělají legraci, jsou to v jádru hodní hoši. Takže když se ozveš, že ti něco vadí, oni přestanou.

"Hm."
Harry nevěděl, co odpovědět. Stejně měl obavy. Je gay a byl vychován v křesťanské víře otčímem, který striktně odmítá homosexualitu. Sám Harry byl nucen chodit do baptistického kostela a to každý den, kde poslouchal, jak lidé hází špínu na jeho orientaci, že homosexualita je hřích, a že gayové by se měli jít léčit nebo zemřít. Do tohoto kostela chodil celý školní rok, než ho začátkem prázdnin zavřeli, protože majitel byl poslán před soud za omezování lidských práv. Bylo to mezi Harryho třináctým a čtrnáctým rokem, kdy si také začínal uvědomovat, že ho chlapci přitahují více než dívky, a také psychicky trpěl. Trpěl, protože se v něm přela dvě já. To správné a to vnucené od otce.

"Harry? Vnímáš vůbec?"

"Promiň, zamyslel jsem se."

"Uhm, no, dobře, nevadí. Rád bych ti představil tvé nové spolubydlící, kteří tě teď asi nebudou poslouchat!" Harry jen stěží slyšel poslední slova, protože ve společenské místnosti bylo veselo, proto jen zběžně nahlédl. Hudba hlasitě vyhrávala a z dva z chlapců stáli na konferenčním stolku a hráli na imaginární kytaru. Přesně toho se bál, bál se, že si s nimi nebude rozumět. Posadil se na poslední schod a schoval si tvář do dlaní. Slyšel Liama, jak křičí, ale nerozuměl.

Hudba se ztišila a pak už jen Harry slyšel zvolání svého jména. Zůstal však stát na prahu, dál se neodvážil.
"Uhm, Harry, tohle je Calum, Mikey, Luke, Zayn, Ashton a můj přítel Niall."

Harry na každého kývl, jakože na pozdrav, ale to bylo vše. Sklopil pohled ke svým teniskám a nervózně si pohrával si prsty.

"Výborně, Liame, má nás za idioty," sykl Zayn a prohrábl si vlasy. "Pořešte si to tady, já jdu na cigáro, Luku."
Zayn, následován Lukem jako by byl poslušný psík, jen utrousil tiché "Těšilo mě.", když procházel kolem Harryho, a opustil dům. Liam si jen povzdechl a sám opustil společenskou místnost, míře si to do kuchyně. I trojice Cal, Mikey a Ash vycítila trapnost situace a odebrala se nahoru. Jediný, kdo zůstal, byl Niall. Ten poplácal dlaní na místo vedle sebe a hudbu vypnul úplně. Harry se posadil kousek od něj a ztěžka zadržoval vzlyk. Měl za to, že jim svou přítomností narušil vztah, který mezi sebou měli.

"Omlouvám se ti za Liama, Harry," promluvil Niall, "občas bývá trochu moc nadšený a opatrný zároveň."

Harry vzhlédl, aby viděl Niallovi do tváře, kde se setkal s vlídným úsmevěm. V jeho společnosti se cítil lépe, než když místnost byla plná lidí, kteří měli dost své zábavy a nějaký nový spolubydlící byl mimo jejich rámec zájmu.

Když si byl Niall jistý, že si získal Harryho pozornost, pokračoval. "Vím, jak se teď musíš cítit, taky jsem si tím prošel. Byl jsem v tomhle bratrstvu s dvěma neznámými kluky, shodou okolností to byli dva nejlepší kamarádi, a nikoho jsem tu neznal, protože z Irska se mnou žádný kamarád nepřiletěl."

"Ty jsi z Irska?" podivil se Harry. Jeho hlas měl konečně normální barvu, nešeptal.

"No jo, můj přízvuk se sice působením toho americkýho prostředí kamsi vytratil, ale to je všem regál." Zasmál se. Jeho smích byl tak zvláštně nakažlivý, že se i Harry musel usmát. "Ten úsměv ti sluší, ale abych pokračoval. Byl jsem taky nováček a podívej na mě dneska - jsem maturant, kluk, kterého jsem před čtyřma rokama viděl poprvé, je můj přítel, a se všema ostatníma vycházím skvěle. Takže sice to nebude hned, ale určitě si budeš s klukama rozumět."

Niall se Harrymu zamlouval. Je upovídaný a Harry má rád upovídané lidi, jelikož sám je takový tichý typ. Rád je poslouchal a sledoval, jak se jim při mluvení hýbou rty. Vždy ho fascinovalo, jak přirozený ten pohyb je a jak jsou každé rty jiné. Proto také hledí lidem na ústa, když mluví. Je to jako, když se matka nahne nad postýlku dítěte a dítko v peřince vidí jen oči, rty a popřípadě i vlasy, protože ty mají nejvýraznější zbarvení. A on již od malička zbožňoval rty.
"Ale pokud se zatím necítíš na společně trávené večery a víkendy, nikdo tě nutit nebude."

"Myslím, že to nějak zvládnu." Pousmál se Harry a rozpletl prsty, se kterými si doteď pohrával.

"Ty máš ďolíčky, no sakra," vypískl Niall a neodolal malému šťouchnutí ukazováčkem do jamky v tváři. "O můj bože, zbožňuju ďolíčky! Asi budeš můj oblíbenec, Harry, tedy, uhm, hned po Liamovi, ten by mi jinak dal." Poslední souvětí zašeptal, chichotaje se, snad proto, aby to neslyšel Liam.

Harry si stiskl spodní ret mezi zuby a po tváři se mu rozlila roztomilá červeň.

"Jestli na tebe nepoletěj holky, Harry, tak, tak, ehh, já nevím!"

Jo, holky, pomyslel si, Harry, těm něco chybí. A vlastně i přebývá.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 30. července 2016 v 16:40 | Reagovat

Vypadá to že by mohl mezi ně zapadnout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama