Teenage Runaway - Epilog

14. ledna 2015 v 21:30 | Miki |  Teenage Runaway





Déšť - znáte něco horšího, když máte obřad venku? Alternativa tu sice je, ale říct si své ano před Eiffelovo věží... Jsem docela zklamaný, že mi můj plán nevyšel, protože to stálo dosti úsilí. Nick s jeho novým objevem se zrovna chystali připravit decentní květinovou výzdobu, když se rozpršelo. Už je to přes hodinu a počasí je neměnné. Dokonce to ani nevypadá, že se v blízké době chtělo změnit.

S povzdechem se opírám o prádelník a mnu si spánky. Své ano si máme říct už za dvě hodinky a já se ani nezačal chystat. Oblek mi visí metr ode mě a já se na něj dokážu jen dívat. Ne, že bych se netěšil, ale jsem dost nervózní a Harry tu není, abych mohl vklouznout do jeho náruče a poslouchat jeho klidný tlukot srdce. Ani mluvit bychom nemuseli.

Z mého zoufalého pokusu se přinutit k dělání něčeho důležitého mě vyruší až zaklepání na dveře. Dlaněmi se odstrčím od hrany prádelníku a podaří se mi tak shodit rámeček s Harryho fotografií, kterou jsem si sem včera postavil, abych se necítil tak sám. Na jazyku jsem měl pár nadávek, ale naštěstí jsem se držel zpátky.

"Všechno už je při- SAKRA, LOUISI! Ani ne za dvě hodiny máš být před oltářem a ty ses ani nebyl schopný osprchovat! Svatá prostato!" Nestihnu ani pořádně otevřít dveře a Nick už stojí vprostřed místnosti, z úst vypouštěje tak zvláštní výrazy, které by mě v životě nenapadly. "Tak na co čekáš? Je to tvůj den! Bože, velký Grimmy je tady, aby pro jednou zase všechny zachránil."

Nechápavě na něj hledím, zatímco on pochoduje po pokoji a přeříkává seznam věcí, které je třeba dodělat. Z devadesáti devíti procent se tyto věci týkají mě. Proto se nepozorovaně vypařím do koupelny a dopřeji si krátkou sprchu. Nick se poté pouští do mých vlasů.

"Takže tys tu byl přes noc sám?" optá se Nick a dále se přehrabuje mými vlasy.

"Yep. Harry chce ctít alespoň nějaké zvyky. Oblek mu pomohla vybrat Gemma a nechtěl, abych ho v něm viděl dřív než u oltáře. Proto taky spal na pokoji s Anne." Pousměji se nad pomyšlením, co všechno Harry připravuje.

"To abych si na dnešní noc pořídil špunty do uši, když mám pokoj hned vedle vás, ne?" uchechtne se.

"Idiote," zabrblám a loktem se oženu za sebe. Omylem se přitom trefím do Nickova rozkroku a ne do boku, jak jsem plánoval, a ten zaskučí.

"Kreténe! Uuuuh!" Jeho hlas o je několik tonů vyšší, jak se snaží nekřičet bolestí. "Teď si ten lak nastříkej na tu hlavu sám, au." Přičemž mi nádobu spustí po hrudi do klína a to taky ne moc šikovně. Postavím se k zrcadlu a lakem zpevním účes. Musím uznat, že nevypadám nejhůř, Nickovi se to vážně povedlo. Ale stejně se nemůžu dočkat až uvidím svého miláčka.

Obléknu se do připraveného oblečení a nechávám si od Nicka pomoct s knoflíčky a motýlkem. Prsty se mi třesou nervozitou. Jsem rád, že jsem si dokázal zapnout alespoň kalhoty.

"Louisi, klídek, ano?" uchopí mě Nick za ramena a donutí mě dívat se mu do očí. "Prstýnky máš?"

Ohmatám náprsní kapsu a přikývnu.

"Super, o nic jiného se starat nemusíš, okay?"

Nezmůžu se na nic jiného než na další přikývnutí.

"Fajn, vyrazíme nebo se mi tady složíš."

"Proč tak brzy?"

"Nechceme, aby mě někdo viděl a řekl to Harrymu, ne?"

Ačkoli nerad, musím uznat, že má pravdu. Ale i tak hraji uraženého a celou cestu autem s ním nepromluvím ani slovo. V obřadní síni se posadím do první řady, Nick téže ale přes uličku. Ticho mě sžíralo a i když jsem to byl já, kdo chtěl mlčet, musel jsem konverzaci začít já, jinak bych se zbláznil.

"Překvapení pro Harryho."

"Co s ním?" otáže se a zdvihne pohled od kamery, kterou vzal, nevím kde.

"Bude?"

"Proto mám taky tu kameru, víš? Má bluetooth připojení. To vaše překvapení chce vidět vaše ano alespoň z obrazovky notebooku, když nemůže být tady." Hnedle se mi uleví. Už se necítím tolik nervózní a napjatý. "Takže mi pomoc vymyslet místo, kde bych se mohl schovat, ale zároveň mohl nahrávat."

Rozhlédnu se po místnosti. Květinová výzdoba, dvě řady lavic a pultík pro oddávajícího. Nic víc, nic míň. Pak si ale povšimnu balkónku v zadní části síně. Pochybuji o tom, že by se Harry při obřadu otáčel za sebe, tudíž je procentuální šance nalezení Nicka opravdu nízká. Posílám Nicka do auta pro stativ a sám se vydám hledat přístup na balkónek. Nedaleko síně se nachází nenápadné bílé dveře s klíčem v zámku. Zkusím otevřít a bingo! Schodiště! A dokonce vede tam, kam potřebuji.

Opřu se o zídka, která zabraňuje pádu, a čekám na Nickův příchod. Je docela vtipné ho sledovat, jak uličkou chodí sem a tam, hledá mě pod lavicemi, ale ani za mák ho nenapadne se podívat nahoru. Proto zapískám a tím konečně upoutám jeho pozornost. "První dveře vlevo," zodpovím jeho nevyřčenou otázku a on neváhá. Ve chvilce je tady a mně už nezbývá nic jiného než čekat.

Neznám krásnější pohled. Opravdu. Vidím pouze siluetu jeho štíhlé postavy, ale i tak si nemohu nevšimnout závoje, který však neschovává jeho nádhernou tvář. Musím se pousmát. Trdlo moje. V paprscích květnového slunce, které pronikají skrze okenní tabule, vypadá jako andílek, jen křídla mu schází. S každým jeho krůčkem si všímám dalších drobností. Kytice růžových růží. Oblek stejné barvy jako ten můj, tmavě modrý s další růžičkou za klopou. Drobná stříbrná korunka v jeho dlouhých loknách. Pláče. Po načervenalých líčkách se mu kutálí slzy, ale jeho úsměv a řeč očí.

"Nebreč," špitnu jeho směrem a v dlani stisknu jeho roztřesenou ruku. Sám mám však na krajíčku. Držím se, ale když mu z úst unikne vzlyk, nedokážu déle. Hledíme na sebe se slzami v očích a nevnímáme okolí. Jsme tu jen my dva a klavírní hudba v pozadí. Hlas oddávajícího je někde daleko.

"Ano."

Slyším z jeho úst. Šeptá, snad aby nikdo nepoznal jeho uplakaný tón, ale to je jen jedna z maličkostí, ze které šílím. Konečně se začnu alespoň trošku soustředit na obřad a ne jen na Harryho.

"Ano."

Skřehotám. A on se zachichotá. Niall k nám přistoupí s hedvábným polštářkem s prstýnky a Harry si od něj jeden převezme. Prsty se mu třesou, ale i přesto mi na první pokus navlékne zlatý kroužek s jeho vyrytým jménem. Já tak úspěšný nejsem. Dlaně se mi potí a prstýnek mi napoprvé vyklouzne, ale i on končí kolem jeho prsteníku. Uchopím jeho tvář do dlaní a palci setřu vlhká místa po slzách, ale je to on, kdo spojí naše rty v polibek. Lidé jásají a já se nemohu nabažit jeho uslzených polibků.

Víte, nikdy jsem ho neviděl tak šťastného. Usmívá se na všechny strany a to nemá nejmenší tušení o malém překvapení, které zařídil Nick a já jsem mu za to vděčný. V tichosti se připlížím za Harryho a zakryji mu dlaněmi oči.

"Loui!" vypískne a snaží se stáhnout mé ruce z jeho obličeje.

"Pšt," šeptnu mu do ouška a následně ho za něj políbím, "zavři oči a nech mě vést tě." Otočím ho čelem k sobě, a opravdu, smaragdová zeleň jeho očí je mi skryta. Obejmu ho kolem pasu a se zavřenýma očima si položím hlavu na jeho rameno. Cítím jeho tlukot srdce a chvění hrudi, jak se tiše hihňá. Prvních pár akordů a...

"Ne! Ne, ne, ne, ne, ne! Tomlinsone!" Jeho hlas se chvěje ještě více než jeho hruď. Odhodlám se otevřít oči. Harry mi pláče na rameno a očividně nemůže uvěřit svým očím. "Jak's..."

Zavrtím hlavou a kývnu směrem k salónku.

"Nick? Nick nám zařídil Eda?" Je zmatený, ale já ho odvedu od zbytečných myšlenek polibkem. "Na nic nemysli a zatancuj si se mnou."

.

V životě jsou momenty, kdy si člověk řekne: "Nechci, aby tohle skončilo." Pro někoho je to milování, vytoužená dovolená na druhém konci světa nebo jen dobrá známka v nějakém těžkém předmětu. Ale já tento okamžik prožívám každým dnem. V jeho objetí se cítím nekonečně.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mischa mischa | 15. ledna 2015 v 13:14 | Reagovat

..a žili šťastně až do smrti. Kéž by to tak bylo. Děkuji za napsání téhle povídky.

2 Nikča O. Nikča O. | 15. ledna 2015 v 14:54 | Reagovat

:)

3 Keigh Keigh | Web | 22. ledna 2015 v 21:12 | Reagovat

Jo. Myslím, že jo. Velmi dobré.

4 Karin Karin | 30. července 2016 v 23:45 | Reagovat

Krásně to skončilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama