Teenage Runaway - 30.část

17. prosince 2014 v 22:22 | Miki |  Teenage Runaway




Na svatého Valentýna si naše dvojice snoubenců vyrazila do kina, protože večeře v nějaké restauraci by byla příliš riskantní - spousta párů a některý z nich by mohl oba mladíky znát. Přítmí kinosálu bylo pro ně ideální alternativou.
Seděli v první řadě uprostřed, takže jim nebylo vidět do obličeje, protože vstup do sálu byl daleko za nimi. Mohli se tak po celé trvání filmu mazlit, obdarovávat polibky a v rámci možnosti i házet po sobě popcorn. Byli spolu venku mezi lidmi, v jejich městě, nedaleko jejich bytečku a to nejdůležitější - byli šťastní. Ale ne všechno mohlo trvat věčně. Štěstí Harryho Stylese jednoduše nemohlo trvat delší dobu.

Harry seděl v Louiho kabinetě a pročítal si podklady k maturitě. Louis byl totižto před pár minutami zavolán k řediteli, takže se musel nějak zabavit a přišlo mu to vhodnější než hloupě zírat do zdi. V ústech si převaloval bonbón, jak se snažil rozptýlit od písmen na papíře.

Rozptýlením mu bylo až ťukání na dveře. Jít otevřít se mu však nechtělo - Loui klíče od svého kabinetu měl a riskovat, že se jedná o nějakého studenta či profesora, Harry nemohl. Prostě jen doufal, že klepání brzy ustane, ale nestalo se tomu tak.

"Harry, já vím, že jsi uvnitř. Otevři, prosím."

A Harry otevřel.

"Paní profesorko? Děje se něco?"

"Harry, ty víš, že nemám nic proti tobě, tvé orientaci nebo cokoli jinému, ale mít otevřený vztah se svým profesorem prostě není v pořádku." Harryho to vylekalo. Rozhlédl se po chodbě a pustil profesorku dovnitř, aby špatní lidé toho neslyšeli víc, než by měli.

"On o nás někdo ví?" špitl Harry a svými dlouhými pažemi si objal třesoucí se hrudník. Mladá profesorka mu jen položila dlaň na rameno. "Ředitel vás spolu viděl v kině, prý jste se po sobě váleli, odešli jste spolu ruku v ruce, líbající se. A celkově si všiml, že spolu trávíte více času, než je na vztah mezi profesorem a studentem zdrávo - vždyť víš, ty školní výlety, pomocné práce a ta záhadná doučování."

Harry ze sebe vydal rotřesený vzdech, a opíraje se o zeď, sjel k zemi, kde si objal kolena.

"Harry, tímhle mu nepomůžeš, vstávej a pojď se mnou. Až se dozví svůj rozsudek, bude tě potřebovat."

Harry polkl vzlyk a s krátkým přikývnutím se postavil. Ani na svou profesorku nečekal. Byl v mžiku plný odhodlání. Když vstoupil do sekretariátu, ředitel stál ve svých dveřích a mluvil s jedním ze studentů. Ten nakonec kývnul hlavou a nechal Harryho vstoupit do ředitelny.

"Loui!"

"Harry!"

A Harry se nestaral o to, že jsou v ředitelně a za nimi stojí jejich zhouba. Prostě a jednoduše objal svého nižšího snoubence a nechal ho, aby se vyplakal. Sám, nějakým záhadným způsobem, dokázal své emoce upozadit a na ředitele se jen mračil. "Co nám chcete udělat?"

"Vám? Vám nic. Ale nedovolím nikomu ani ničemu, aby pošpinil dobré jméno naší školy. Nikdo nechce poslat své dítě na školu, kde homosexuální profesor svádí své studenty."

"On za to nemůže!" vyhrkl Harry, zkouše tak alespoň něco zachránit, i když věděl, že jeho snaha bude nejspíše bez dobrého konce. To však bylo to poslední, co Harry dokáazal říct.

.

"Probouzí se, Louisi."

"Harry, broučku, jak se cítíš?"

Oslovený otevřel nejdříve jedno oko a ním se rozhlédl po místnosti. Je u školní zdravotní sestry. Poté otevřel i druhé a zahleděl se na snoubencův vystrašený obličej před sebou.

"Co se stalo?" zašeptal Harry a pevněji stiskl Louiho ručku, která držela tu jeho.

"Omdlel jsi. Mluvil jsi, slyšel jsem, jak ti zběsile tluče srdce, a pak ses složil. Díkybohu, že jsem se tě držel." Lou políbil svého miláčka na hřbet ruky. Následně si položil hlavu k Harryho boku a nechal se vískat ve vlasech. "Máme strážného andílka, Harry."

"Koho?"

Loui zvidhl hlavu a podíval se za sebe. Harry namířil svůj pohled stejnm směrem a neodolal úsměvu, když tam stála jeho profesorka, která mu oznámila, co s nimi ředitel plánuje. "Zachránila mi práci, tobě maturitu."

Harryho úsměv se ještě více rozšířil, jak kývl jako poděkování, ale na nic víc neměl čas. Louis se k němu zase otočil a přivlastnil si snoubencovi rty. Nejednalo se o ty vášnivé polibky, spíše o sebe třely rty a občas tak vydali hlasitější mlasknutí.

"Až odmaturuješ, tak se vezmeme. A nikdo ani nic nám v tom nezabrání, ano?" šeptl Lou, když se na delší okamžik odtáhl od Harryho rtíků.

Tak možná přeci jen to štěstí mohlo trvat déle.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 30. července 2016 v 23:36 | Reagovat

Tak přece ještě že to takhle dobře dopadlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama