Teenage Runaway - 27.část

29. září 2014 v 20:59 | Miki |  Teenage Runaway




Soudní proces s Harryho otcem dopadl podle představ advokáta ze strany navrhovatele. Byl třikrát delší, než se očekávalo, protože Harry jako svědek odmítal vypovídat, a když ho k tomu Gemma s Louim přemluvili, Harry omdlel u svědeckého stolíku. Jednání tedy přesunuli na následující den, ale dopadlo úplně stejně. Až třetího dne se Harry odhodlal mluvit a na povrch vyplula traumata z jeho dětství.


Louis mu byl tenkrát obrovskou oporou. Harry probrečel celé dny, téměř nejedl a na pažích se mu objevily čerstvé rány. Louis na to neupozorňoval, věděl, jak na tom Harry byl. Bylo jednoduše lepší, když namísto slov se mu zavrtal do hrudi, nechal se obejmout a pak mu přes dlouhý rukáv líbal místa, kde byly ony červené linky.

Ale dnes se oba těší na jejich poslední společný večer v tomto roce. Sedí v autobuse na první dvousedačce, krčí se, aby na ně nebylo vidět, a vzájemně se obdarovávají malými polibky. Autobus byl spíše prázdný. Všechna děvčata si posedala dozadu a jediní chlapci, Niall s Liamem, se také věnovali jen sobě.

Cesta z letiště na do podzemních garáží hotelu poblíž Times Square trvala déle, než se předpokládalo, protože oslavy nového roku byly v plném proudu. Ulice byly přecpané a Lou začínal zpochybňovat svůj časový plán - proč jen nevyrazili o den dva dříve?

To už i Harry přestával celou situaci zvládat. Tiskl si ruce mezi nohy a mezi polibky otravoval s otázkou: "Kdy už tam budeme?"

Lou namísto odpovědi vždy vztyčil ukazováček a šťouchl Harryho do místa, kde odtušil močový měchýř. Harry zakňučel a dal alespoň na chvilku pokoj, ale zanedlouho padla otázka opět.

Když se konečně dostali na hotel, bylo něco málo po osmé hodině a Harry tancoval dokola v hotelovém lobby, protože Lou jakoby schválně rozdávání karet do pokojů prodlužoval. Tak či tak museli počkat, než se všichni odeberou na pokoje. Nechtěli být spolu přichyceni, jak jdou na pokoj. Už tak bylo všechno příliš riskantní.

Po krátkém vybalení se šli projít. Veškeré studentstvo se vypařilo hned po příjezdu, aby chytli dobré místo při novoročním ohňostroji a možná i zahlédli někoho z účinkujících na pódiu. Ale Lou měl jiné plány.

Celý večer si užívali jako opravdový zamilovaný pár. Nemuseli se skrývat, šance, že potkají někoho, koho znají, byla jedna k milionu. Polibky byly delší a vášnivější, držení rukou pevnější a veškeré milenecké projevy byly intenzivnější.

Mladíci si i přes velké obtíže našli místečko, kde nebylo tolik lidí jak na samotném Times Square a v jeho postranních uličkách, ale i tak dokonale viděli na noční oblohu, kde měl zanedlouho vypuknout velkolepý ohňostroj. Seděli v objetí na jedné z laviček, v dlaních svírali papírové kelímky s čajem a v tichosti sledovali ostatní zamilované páry. Nemohli být šťastnější.

Patnáct minut před půlnocí ovládla Louiho nervozita. Podupával si nohou a pohledem těkal po okolí. Harry to připisoval okolní teplotě a tak Louiho objal pevněji.

"Eh, j-já si musím zapálit," vyhrkl Lou a vytrhl se z Harryho objetí. Nechtěl mu vydechovat nepříjemný kouř do tváře. Zapálil si a tiše zasténal, když se mu do plic dostala směska kouře a vzduchu.

"Děje se něco, Loui?" optal se Hazz s mírnými obavami.

"N-ne, jen... To asi bude tím Silvestrem, víš? Nový rok je za dveřmi a já si nejsem jistý, jestli si byl se mnou dostatečně šťastný," svěřil se Lou s povzdechem.

"Louiiii, udělal jsi mě šťastným, to to nevidíš?" Harry se postavil, přešel ke svému příteli a i přes cigaretovou pachuť se natáhl k jeho rtům.

Tři minuty před půlnocí to už Lou nevydržel. Ohmatal si kapsu u svého černého kabátu. Bylo to tam. Dodal si odvahy. Bál se. Bál se odmítnutí a neví, jak by přežil následující týden, kdyby tento večer nedopadl podle jeho představ.

"Harry?"

"Hm?"

"M-musím ti něco říct."

"Povídej."

Lou se nadechl a nějak se mu podařilo ignorovat ten podivný pocit v žaludku. "Harry, já... Ahh. Ten čtvrt rok s tebou byl dokonalý a já už prostě nevím, jak ti vynahradit ty špatné okamžiky. Chci tenhle rok ukončit, co nejlépe to jde. Prostě a jednoduše, chci být s tebou a chránit tě před špatnostmi dnešního světa." Sáhl si do kapsy a vytáhl malou krabičku. "Harry, broučku, vezmeš si mě?"

Harry jen němě sledoval počínání svého přítele. Nechtělo se mu věřit, že kluka jako on by někdo chtěl mít po svém boku až do konce života. Rozplakal se, až přes vzlyky nemohl mluvit. A Lou na něj jen nervózně hleděl. Několikrát se již zdálo, že se ovládl a Louis se dočká své vytoužené odpovědi, ale Harryho emoce byly momentálně silnější něž cokoli jiného.

"Já-Louii-my-ty-ano-ANO!" vyhrkl Harry a opět propukl v pláč. Ale to Louimu stačilo. Pevně stiskl krabičku v dlani a sevřel Harryho v náruči, vyhledávaje jeho rty. I Lou začal plakat.

Pár lidí za nimi začalo tleskat, ale těžko říci jestli to bylo kvůli jejich zasnoubení nebo kvůli faktu, že do nového roku zbývalo jen pár sekund. Lidé začali hromadně odpočítávat, ale zamilovaný pár se stále nemohl nabažit jeden druhého.

Polibek byl slaný, uplakaný, ale nepopsatelně krásný, už jen pro to, že to je nádherné ukončení roku starého a nejlepší začátek roku nového. Nad jejich hlavami explodovala barevná světýlka, ale k čemu velkolepý ohňostroj, který vám udělá radost možná tak na první hodinku nového roku, než se stihnete opít do němoty, když před sebou máte někoho, kdo vám tu radost bude přinášet celý život.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 30. července 2016 v 21:55 | Reagovat

Málem brečím ale radostí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama