„Tati, včera jsem tě zaslechla říkat něco o „předávkování léky"? Co to znamená?"

19. července 2014 v 12:00 | Miki |  Daddy..?


6.část
"Tati, včera jsem tě zaslechla říkat něco o "předávkování léky"? Co to znamená?"




Následující týden proběhl v tichosti. I když Harry trpěl depresemi, jeho krásný mírně chraplavý hlas zněl naším domem dennodenně, o čemž by se nyní nedalo ani zmínit. Mě do smíchu nebylo a to i přesto, že se mě Darcy snažila rozveselovat. Naštěstí si neuvědomovala, jak špatně na tom Harry může být. V pondělí se Harry nakazil nějakým virem - navštívila ho čtyřiceti stupňová horečka, několikrát zvracel a dvakrát se mu vrátil astmatický záchvat, což znamenalo, že si ho v nemocnici nechají.

Když jsem se v sobotu po obědě chystal navštívit Harryho v nemocnici, rozezvonil se mi telefon.

"Dobrý den, pane Tomlinson, mohl byste přijet do nemocnice?" ozývá se sestřička.

"Dobrý den, právě se tam chystám. Děje se něco?"

"Pane Tomlinson, váš manžel se předávkoval léky. Lékaři teď bojují o jeho život."

"Můj ty bože," vydechuji a bez rozloučení ukončuji hovor. Zničeně si sedám na botník, upouštím telefon na zem a kryji si tvář do dlaní. Snažím se nerozbrečet, ale tlak, působící na mě, je příliš vysoký, a já končím na zemi schoulený v klubíčku. Cítím se bezmocně a hrozně debilně, protože je mi přes třicet a válím se tu po zemi.

"Loui!" vyjekává mamka a okamžitě si mě kleká. "Lou, co se stalo?"

"Harry," vzlykám.

"Co se s ním stalo, Loui?"

"Předá-ávkoval se léky," kuňkám. "lékaři se ho snaží zachránit. Co když ho to zabije? Musím hned za ním."

"Chceš za ním odvézt?" nabízí mi a pomáhá mi vstát.

"Ne díky, mami, pojedu sám. Ty nám pohlídej Darcy, prosím."

"Buď opatrný, Lou. Vydatně prší a ty na tom nejsi psychicky zrovna nejlépe."

"Budu," beru ze země mobil a z misky na botníku klíče. Libám mamku na tvář a vybíhám ven do deště. Rychle si to mířím k autu, nasedám do něj, a co nejrychleji se vydávám do nemocnice. Při běhu po nemocniční chodbě omylem vrážím do nějakého lékaře.

"Pane, neběhejte nám tu jako splašený."

"J-j-já… Omlouvám se… Jen… Vy-vy jste Harryho lékař?" vykoktávám.

"Myslíte pana Stylese?"

Přikyvuji.

"Pojďte se mnou, pane Tomlinson. Promluvíme si," říká a kyne mi rukou k jeho ordinaci.

"Děje se, pane doktore?" ptám se, se strachem v hlase, a sedám si na židli.

Doktor se zhluboka nadechuje a opírá se o svou židli celou vahou. "Pane Tomlinson… Je mi to líto, ale váš manžel…"

"On se těmi prášky opravdu zabil?!" vyhrkávám zničehonic.

Doktor lehce přikyvuje. "Je mi to líto, pane Tomlinson, dělali jsme, co jsme mohli."

"Ne, ne, ne! To nemůže být pravda! To by mi neudělal!" Nechci si připustit, že by se mohl zabít.

"Pojďte se mnou." Zvedá se ze židle a vychází z ordinace. Tiše ho následuji a stále přemýšlím nad tím, že si ze mě snad musel udělat legraci, protože Harry se přeci nemohl zabít. Neudělal by mi to, ne potom všem, co jsme spolu prožili. Ne určitě to neudělal.

Doktor mi otevírá dveře do nějaké místnosti a já vstupuji dovnitř. Do zorného pole se mi okamžitě dostává Harryho bezvládné tělo, ležící na posteli. Stroje podél postele nepípají, což je velice znepokojující.

"Harry…"

Neodpovídá. Nehýbe se. Nejeví žádnou známku života.

"Harry, miláčku," šeptám a pomalým krokem se blížím k jeho posteli.

Opět nic, žádná reakce.

Sedám si na stoličku a beru ho za ruku. Je chladná, neuvěřitelně chladná. Mrtvolně bílá pokožka mě děsí a usvědčuje v tom, že mi doktor nelhal. Kudrliny jsou zplihlé, oči zavřené, rty ztratily svou růžovou barvu.

"Proč, Harry? Proč?" ptám se, i když vím, že mi neodpoví. Cítím, jak mi po tvářích tečou slzy, a já je nemám sílu zastavit, utřít či jinak zastavit. Nemám sílu na nic.

"Jak jsi mi to mohl udělat?" ptám se opět a pokládám hlavu k jeho hrudi. Stále z něj cítím jeho specifickou vůni. Nedokážu ji k ničemu přirovnat, ale podle ní ho vždy poznám. Je tak výjimečná.

***

"Loui, vstávej," budí mě povědomý hlas.

Pomalu otevírám oči a zaostřuji pohled na osobu před sebou. Zayn.

"Co ty tu?"

"Přijel jsem tě odvézt domů?" odpovídá.

"Ty to-o víš?"

"To o Harrym? Jo." Mezi zuby si stiská spodní ret. Všímám si jeho skleněného pohledu a červených očí. Tisknu k sobě oční víčka a snažím se znovu nerozbrečet.

"Pojďme, Lou," šeptá a pomáhá mi na nohy, které jsou jako ze dřeva. "Odvezu tě domů, vyspíš se…"

"Ale bez Harryho," dodávám a odpadávám mu do náruče.

***

"Tatí," budí mě Darcyin sladký hlásek. Mžourám a rozhlížím se po místnosti. Zjišťuji, že se nacházím doma v naší posteli a malá Darcy sedí vedle mě na Harryho místě.

"Dobré ráno, zlatíčko," snažím se zahrát úsměv.

"I tobě," dává mi pusinku na tvář.

Její úsměv mě zabíjí. Zavírám oči a snažím se ignorovat fakt, že vedle mě neleží Harry. Nemůžu před malou brečet. Nejsem připravený říct jí, že Harry už není mezi námi.

"Tati, včera jsem tě zaslechla říkat něco o "předávkování léky"? Co to znamená?" ptá se.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 31. července 2016 v 14:54 | Reagovat

Je těžké tohle vysvětlovat dospělému o to huž dítěti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama