Rain

14. července 2014 v 0:01 | Miki |  Larry

Psáno z pohledu: třetí osoby
Počet slov: 547
Rating: není
SONG & rain




Ztracený...

Promočený až na kost...

Sám...

Utekl před bolestivou realitou a nedal o sobě vědět. Stačilo mu, když jeho milovaný před ním políbil slečnu Calderovou. Neměl tušení, jestli to byla Eleanor nebo Christina, ale ranilo ho to. Moc ho to ranilo.

Neřekl nic a utekl z Horanovic pozemku někam pryč. Nevěděl, kam běží, protože Mullingar moc neznal, ale po půlhodinovém běhu, při kterém se slunečná obloha nepěkně zatáhla, dorazil k lesu, kde se, celý vyčerpaný, posadil pod vysoký strom. Plíce mu hořela, nohy bolely a tepová frekvence se nacházela někde u rizikových čísel.

Dlouho seděl pod korunou mohutného dubu, než se jeho tělo uklidnilo a on mohl v klidu přemýšlet, aniž by se nelidsky zadýchával.

Takto tu už sedí dobrých pár hodin. Pláče a neví si rady. Vrátit se nechce, protože ví, že tam s ním bude ona. Nechápe, proč ji Louis přitáhl na Niallovu oslavu narozenin, když s Niallem nemá nic společného.

Nelíbí se mu to, nelíbí se to Niallovi, Louisovi, Liamovi ani Zaynovi. Nelíbí se to nikomu z jejich rodin a přátel. Ale oni s tím nic udělat nemohou.

Jeden podpis... Jeden zatracenej podpis!

Ozývá se zahřmění a Harry zdvihá své dva smaragdy k ocelově šedému nebi. Mraky postupně nabírají tmavší odstín a vítr se zvedá.

Harry tuší, že se blíží bouře, ale i přes to zůstává nadále klidným. Tak klidným, jak jen ve své pozici může být.
Přeci jen utekl. Kluci mu psali smsky a volali. Text zpráv však zůstal nepřečtený a volající si nervózně podupávali nohou při poslouchání odporného pípání, protože Harry vždy jen pohlédl na jméno a pak nechal mobil vyzvánět dál. Nechtěl s nikým mluvit a nechtěl být nikým přesvědčován, aby se vrátil.

Ozývá se další zahřmění a spouští se déšť. Harry zavírá oči a vystavuje svou tvář kapkám studené vody, které se okamžitě mísí s jeho hořkými slzami.

Déšť sílí. Harrymu je zima, lehká košile a úzké džíny se mu nepříjemně lepí na opálenou pokožku, ale stále nehybně sedí s hlavou vztyčenou k nebesům a nepatrně se usmívá.

Cítí se volný.

Alespoň na okamžik.

Na nic nemyslí, jen se nechává máčet deštěm.

Nepřipouští si, že by mu mohlo být lépe a bezpečněji někde jinde.

Blesky každou chvíli osvěcují tmavé nebe a Harry v jejich světle vypadá jako padlý anděl.

Necítí se jimi být ohrožen a to i přes to, že sedí pod jedním z nejvyšších stromů v jeho blízkosti.

Rozeznívá se mu telefon.

Harry mručí a stále se zavřenýma očima ho pomalu vytahuje z kapsy a ještě pomaleji ho přikládá k uchu.

"Harry! Prosím tě, kde jsi?" pláče mu Louis do telefonu.

Harry mlčí. Nechce s nikým mluvit. A už vůbec ne sním, když ho ranil.

"Harry, prosím odpověz mi," naléhá. "Kde jsi?"

"Venku," odpovídá stroze a nuceně.

"Kde venku?! Vždyť prší, Hazz."

"Nevím kde, prostě venku."

"Vrať se mi, musíš být úplně promočený," vybízí ho Louis.

"Nevím kudy a ani nechci. Jsem tu spokojený," oznamuje mu Harry a ukončuje hovor. Hází telefon do trávy před sebou, nezajímaje se o to, že se může působením deště rozbít.

Opírá si hlavu o kmen stromu a mne si spánky.

Chce zapomenout alespoň na chvilku, než ho to tu omrzí nebo ho tu někdo najde a on se bude zase muset vrátit zpět do reality.

Usíná...

Je ztracený...

Promočený až na kost...

Sám...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | E-mail | Web | 15. července 2014 v 12:46 | Reagovat

Předchozí Larryovkou jsi mě ukolíbala a tohle... to je rána do mého srdce, které je až příliš poblázněno gayi. Nemám daleko k slzám. A asi to bolí nejvíc, protože tohle by mohla být skutečnost.
Ale to neznamená, že se mi to nelíbí, mám ráda smutné konce, ba jim možná dávám i přednost.
Good job. ♥

2 Karin Karin | 31. července 2016 v 15:32 | Reagovat

Pěkné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama